Máte otázky k diagnostice předškolních dětí?
Mgr. Jiřina Bednářová vám pravidelně odpovídá na vaše dotazy a přináší odborné rady, jak efektivně využívat diagnostiku ve své práci s dětmi. Zde najdete všechny otázky a odpovědi na jednom místě.
“Budete upravovat vývojové škály v diagnostice s ohledem na revizi RVP? Bude tam stále zavazování tkaniček?”
Tato otázka obsahuje několik aspektů, na které postupně odpovím.
Prvním z nich je, jak současná revize RVP PV nahlíží na pedagogickou diagnostiku. Tímto tématem, díky množícím se otázkám, se budeme určitě více zabývat. Aktuálně téma zařazujeme do kurzu Diagnostika a rozvoj schopností dítěte předškolního věku, připravujeme jednodenní kurz pro absolventy tohoto kurzu a i kratší, podvečerní seminář se základními informacemi.
Druhým aspektem je, jak vývojové škály korespondují se současnou revizí RVP PV. Ta chápe diagnostiku jako součást vyhodnocování výsledků vzdělávání i jako podklad pro nastavení cílené vzdělávací nabídky, aby každé dítě mohlo zažít pocit úspěchu a sounáležitosti.
Zatímco RVP PV formuluje cíle a výstupy (kompetence) vzdělávání, vývojové škály jsou jednou z možností, jak cílů postupně dosahovat, přispívají k jejich naplnění. Mohli bychom je obrazně přirovnat ke schodům vedoucím k vytyčeným cílům.
Nevím, zda Vás potěším či zklamu, ale vývojové škály aktuálně měnit nebudeme. Kopírují vývoj dítěte a sledování jeho možností a potřeb.
Jednou z dílčích dovedností, kterou dítě může zvládnout v období 5,5 až 6 let je i zavazování tkaniček. Je to jedna z činností, které potřebujeme po celý život.
Takže otázka zní: „Máme učit dítě v předškolním věku zavazovat tkaničky?“ Jsem přesvědčena, že ano!
Je to jedna z dovedností, které dítěti posílí sebedůvěru a samostatnost. Navíc tím, že se učí zavazovat tkaničky rozvíjí zároveň i další oblasti. Je rozvíjena jemná motorika, vůle, trpělivost, soustředění, práceschopnost. Vedení tkaničky prostorem podporuje rozvoj orientace v prostoru. Obdobně je tomu při kreslení smyčky, kdy je zapotřebí vnímat vedení čáry prostorem a zvládnout křížení čar. Tím je podporován rozvoj grafomotorických schopností. Zavazování tkaniček je zároveň sérii algoritmů. Dítě musí pochopit a naučit se řadu kroků tak, aby tkanička byla dobře zavázaná a klička držela.
Co říci závěrem? Neberme dětem podněty a výzvy, které jsou schopny naplnit. Omezováním a nízkou úrovní podnětů jim bereme zkušenost a radost z překonávání překážek.
Jiřina Bednářová
"Je zapotřebí k posouzení školní znalosti kresba postavy? Mám dítě učit kreslit postavu?"
Kresba lidské postavy je jednou z možností, jak v rámci školní zralosti posoudit úroveň grafomotoriky. Není to však možnost jediná, a také by jako jediná nikdy neměla zůstat. Dokonce můžeme říci, že u dětí, které nerady kreslí postavy, je to metoda nevhodná a mnohdy významně zkreslující. Více vypovídající je kresba, kterou dítě kreslí z vlastní iniciativy a s motivem, který má rádo.
V rámci školní připravenosti je vhodné posoudit kresbu vyšší řady grafomotorických prvků, jako například zubů, horní smyčky apod.. Z tohoto důvodu je dobré zaměřit se i na kresbu domečku, kde grafomotorických prvků bývá spontánně nakresleno poměrně velké množství. Ve všech kresbách je důležité vyhodnotit formální provedení kresby. To znamená posoudit linie čar, jejich plynulost, koordinovanost a tlak na podložku.
Ke druhé otázce, zda dítě učit dítě kreslit postavu. Myslím, že tato otázka souvisí s nešvarem učit dítě kreslit postavu tak, aby obstálo např. u zápisu do školy. Zpravidla se jedná o děti, které nerady kreslí, mají s kreslením celkově malou zkušenost a v kresbě je zřejmá nekoordinovanost pohybů. Tady je zapotřebí si uvědomit, že kresbou postavy grafomotoriku nerozvineme. Je nutné vrátit se k vývojově nižším úrovním grafomotoriky, uvolnit a zkoordinovat pohyby na uvolňovacích cvicích a grafomotorických prvcích. Důležité je podporovat kresbu podle vlastních námětů a umožnit uplatnit tvořivost dítěte.
Chcete znát názor naší odbornice na některou z vašich otázek? Pošlete nám ji na adresu klokanuvkufr@luzanky.cz